Láďa Roháč
S kytarou jsem začínal, jako každej kluk, asi ve 12-ti letech, protože na ni v mém okolí hrál doslova kde kdo. Tu první kytaru jsem si vyrobil z prkna a latě, místo hmatníku, natáhl na ni silon na ryby, jako struny, ale pořád to nehrálo, jak jsem si představoval. Pak jsem od někoho dostal starou ohranou španělku a začal se učit první akordy, které mi ukázal švagr Venca. Dřel jsme je pořád dokola, abych si mohl zahrát aspoň nějaké jednodušší písničky. Později, na učňáku, už jsme dali s klukama dohromady první kapelu, se kterou jsme vystupovali i párkrát veřejně. Chtěl jsem ale mít vlastní kapelu, v Libušíně jsem potkal Dušana Thona a založili jsme tehdy společně kapelu Simax. Ještě jsme museli dělat přehrávací zkoušky, aby kapela mohla vystupovat. Za 500 Kč, jsme koupili starší bicí a vezli je z Kladna domů autobusem. Byla u toho legrace, takové ty dřevní začátky, kdy jsme neměli moc vybavení, ale hráli jsme o to víc s nadšením. Staré neudržované zesilovače se pořád přehřívaly, ale my byli rádi aspoň za to, co jsme měli.
Po vojně jsme s bratrem Pavlem založili kapelu Dynamit, která existuje už 26 let, což je půlka mého života. Od založení Dynamitu s námi hrál Ondra Číž, který s námi vydržel 25let, než se odebral víc věnovat své rodině. Pořád jsme kamarádi, hodně jsme toho spolu prožili, jen už s námi nehraje. V současné době máme dva nové členy kapely, secvičujeme náš obvyklý taneční repertoár a připravujeme se na další vystoupení. Jde to sice pomalu, téměř rok jsme nemohli ani zkoušet, ale jde to.
Kapela Dynamit je opět tady, máte se na co těšit!